SMRT ČEKÁ.....JE TAK BLÍZKO....
Podívala se naposledy z okna...prosila ať se příjde...! On jediný ji mohl pomoci...od otce,
od života,od smrti....stále pevně věřila že příjde! Čekala....čekala týden, dva, měsíc!
Bolestivě snášela tvrdé a hrubé rány jejího nevlastního otce s myšlenkou na něj, že za
ní ten den přijde, že ji stále miluje, že ji vrátí svoje srdce...! Seděla na posteli a hrdě
zadržovala slzy....věděla...že NEPŘIJDE. Podívala se naposledy z okna, kde nedávno
pršelo a odešla...šla a šla. Nevěděla kam, bylo ji to jedno...k tomu aby snášela dál rány
otce ji už nestačila pouhá myšlenka na něj, neměla pro co žít!!! Najednou se zastavila
před velkým stromem...stromem který se najednou objevil na prázdné louce....
stromem na kterém bylo neznámé lanko....A byla rozhodnutá! Postavila se na
kámen pod lanem a dala si kličku okolo krku. Naposledy prosila ať přijde za ní...
aby ji zachránil, vrátil ji jeho srdce, důvod proč žít...Koukla se nahoru, na zatažené
nebe a uviděla JI (smrt). Už tam na ni čekala, čekala až ukončí svůj život! Natáhla k
ní ruku... Stačí tak málo, jen kousíček k smrti! A v tom ho z dálky spatřila.
Byl na druhém konci louky a vyděšeně na ni koukal. Blikla v ní jiskřička naděje....
byla tak blízko k smrti.....začala JI naléhavě prosit aby mu mohla aspoň pohlédnout
do tváře! ONA na ni jen pohlédla a zmizela. Stála tam dál a mlčky koukala,
jak tam její láska stojí. Proč nejde blíž?? ptá se sama sebe. Natáhla k němu ruku....
,,Je pozdě, moc pozdě...." špitla. Věděla, že ONA se vrátí....že pro ni přijde!
A měla pravdu, vedle ní ONA stála, a čekala....,,JE ČAS " řekla a natáhla k ní ruku.
,,Ne, ještě ne, on mě zachrání, on mi svoje srdce vrátí!" prosila JI . A opravdu,
šel pomalu k ní. Byla šťastná...přišel! ONA ale nechala ruku nataženou a udělala letmý
pohyb prstu k sobě...Kluk roztáhl náruč, a ona plně rozhodnuta chtěla jít k němu
Kámen, na kterým stála byl ještě kluzký od deště a ona...sklouzla se jí noha, dotkla
se JI a........ visela. Před očima se jí mlžilo, jen malou škvírečkou v zamlžených očích
koukala na svojí lásku, která k ní běžela a něco volala. Nic neslyšela, nic necítila,
všechnu sílu dávala do svých očí, aby zůstaly otevřené...aby ho mohla vidět!! Toho,
kvůli kterému tady je, kvůli kterému je teď s NÍ...lano ji řeže to krku, vlasy ji vlají do
obličeje, malá škvírka kde ho vidí mizí v dáli. ,,MILUJU TĚ " uslyší od něj ty nejhezčí
slova na světě...a pak je ticho, hluboké ticho...nic necítí, nic neslyší, nic nevidí.....
.nemá oči......nemá život....Neví, že její láska stojí u její mrtvoly a brečí...brečí a v
rukách svírá svoje srdce které ji chtěl dát, brečí a prosí o odpuštění, brečí a křičí....
křičí svou bolest! Křičí, že nepřišel dřív...že ji nezachránil! Křičí, že to bez ní nezvládne,
že ji miluje, že se bál přijít dřív...bál se že ji zlomil srdce!!!Nevěděl že to srdce se snažila
držet i přes rány otce pohromadě....kvůli němu!! Křičí, brečí, prosí, miluje ji....Ale to už ona neví..........NIKDY TO UŽ NEBUDE VĚDĚT!!
od života,od smrti....stále pevně věřila že příjde! Čekala....čekala týden, dva, měsíc!
Bolestivě snášela tvrdé a hrubé rány jejího nevlastního otce s myšlenkou na něj, že za
ní ten den přijde, že ji stále miluje, že ji vrátí svoje srdce...! Seděla na posteli a hrdě
zadržovala slzy....věděla...že NEPŘIJDE. Podívala se naposledy z okna, kde nedávno
pršelo a odešla...šla a šla. Nevěděla kam, bylo ji to jedno...k tomu aby snášela dál rány
otce ji už nestačila pouhá myšlenka na něj, neměla pro co žít!!! Najednou se zastavila
před velkým stromem...stromem který se najednou objevil na prázdné louce....
stromem na kterém bylo neznámé lanko....A byla rozhodnutá! Postavila se na
kámen pod lanem a dala si kličku okolo krku. Naposledy prosila ať přijde za ní...
aby ji zachránil, vrátil ji jeho srdce, důvod proč žít...Koukla se nahoru, na zatažené
nebe a uviděla JI (smrt). Už tam na ni čekala, čekala až ukončí svůj život! Natáhla k
ní ruku... Stačí tak málo, jen kousíček k smrti! A v tom ho z dálky spatřila.
Byl na druhém konci louky a vyděšeně na ni koukal. Blikla v ní jiskřička naděje....
byla tak blízko k smrti.....začala JI naléhavě prosit aby mu mohla aspoň pohlédnout
do tváře! ONA na ni jen pohlédla a zmizela. Stála tam dál a mlčky koukala,
jak tam její láska stojí. Proč nejde blíž?? ptá se sama sebe. Natáhla k němu ruku....
,,Je pozdě, moc pozdě...." špitla. Věděla, že ONA se vrátí....že pro ni přijde!
A měla pravdu, vedle ní ONA stála, a čekala....,,JE ČAS " řekla a natáhla k ní ruku.
,,Ne, ještě ne, on mě zachrání, on mi svoje srdce vrátí!" prosila JI . A opravdu,
šel pomalu k ní. Byla šťastná...přišel! ONA ale nechala ruku nataženou a udělala letmý
pohyb prstu k sobě...Kluk roztáhl náruč, a ona plně rozhodnuta chtěla jít k němu
Kámen, na kterým stála byl ještě kluzký od deště a ona...sklouzla se jí noha, dotkla
se JI a........ visela. Před očima se jí mlžilo, jen malou škvírečkou v zamlžených očích
koukala na svojí lásku, která k ní běžela a něco volala. Nic neslyšela, nic necítila,
všechnu sílu dávala do svých očí, aby zůstaly otevřené...aby ho mohla vidět!! Toho,
kvůli kterému tady je, kvůli kterému je teď s NÍ...lano ji řeže to krku, vlasy ji vlají do
obličeje, malá škvírka kde ho vidí mizí v dáli. ,,MILUJU TĚ " uslyší od něj ty nejhezčí
slova na světě...a pak je ticho, hluboké ticho...nic necítí, nic neslyší, nic nevidí.....
.nemá oči......nemá život....Neví, že její láska stojí u její mrtvoly a brečí...brečí a v
rukách svírá svoje srdce které ji chtěl dát, brečí a prosí o odpuštění, brečí a křičí....
křičí svou bolest! Křičí, že nepřišel dřív...že ji nezachránil! Křičí, že to bez ní nezvládne,
že ji miluje, že se bál přijít dřív...bál se že ji zlomil srdce!!!Nevěděl že to srdce se snažila
držet i přes rány otce pohromadě....kvůli němu!! Křičí, brečí, prosí, miluje ji....Ale to už ona neví..........NIKDY TO UŽ NEBUDE VĚDĚT!!